Ideální délka hry? Jenom jedna!

Ne, ne, ne a zase ne! Už to někdo musí říct a budu to já. A můžu jenom doufat, že to zasáhne ty správný pařany. Na délce hry NEZÁLEŽÍ!

Když se bavím s kolegy hráči, pořád mě zaráží, jak moc od nich slýchám věty jako „Ta hra byla hrozně krátká, proto byla blbá!“ nebo „To bylo fakt hrozný, bylo to tak dlouhý, že jsem se druhou půlku jenom nudil a tu hru teď nesnášim.“ Musíme se konečně podívat pravdě do očí a přiznat si, že problém je jinde, než v hodinách strávených u hry.

Problém je ve hrách samotných.

Krátka hrací doba

Zvlášť dneska se tohle slovní označení stalo módou. Modern Warfare 3 je moc krátké. Battlefield 3 je moc krátký. Rage je moc krátký. Saits Row 3 je moc krátký. Dost! Stačilo. To, čemu hráči dneska obvykle říkají krátká hrací doba, jenom dokazuje to, že se jim hra líbila a chtěli by víc. To je naprosto v pořádku. Ale v pořádku už není, když u některé hry sedíte 10 hodin, skvěle se přitom bavíte a pak se naserete, že je konec. Jasně, že bude konec, je to hra, není to ležatá osmička!

 Zvlášť oblíbené je nadávání na krátký single u her jako Modern Warfare nebo Battlefield. Jenže ty hry jsou zaměřené hlavně na multiplayer, a tak logicky nebudou mít desetihodinový single. Ale o tom budu psát v některém z dalších článků.

Dlouhá herní doba

Druhá strana té samé hráčské mince. Hra se táhne, přestává nás bavit a začíná nás štvát. To určitě známe všichni. Ale zase, problém NENÍ v tom, že je hra moc dlouhá. Problém je v tom, že byl tvůrce hry neschopný vytvořit ji tak, aby vás bavila dlouho. Pokud je to třeba RPGčko, měl by takový vývojář začít uvažovat nad změnou povolání. Protože přichystat milionům hráčům hodiny nudy je vlastně zločin.

Znám hry, které mě baví desítky hodin a je mi i potom líto, že je konec (Fallout: New Vegas například), ale jsou hry, u kterých se koušku nudou po dvou hodinách a nemám chuť je dohrát, i když mají dalších 50 hodin schovaných v nudných dálavách. Důležitý je skutečně obsah, ne délka jeho prezentace.

Zlatá střední cesta?

Nečekejte odpověď na otázku, jaká herní délka je ideální. Nebo jo, trochu si zahazarduju a zkusím na to odpovědět. Ideální herní doba je taková, která vám nedovolí se nudit. Tak! Ano, to bude ono, ani to nebylo tak těžké vymyslet.  

Proč je důležité, abyste se u her nenudili? Protože tady přece jsou pro zábavu! Nikdo nebude hrát něco, co se mu nelíbí a co ho nebaví (pokud za to není zaplacený nebo mu vývojář nedrží u hlavy gausovku). Nudné hry zahodíte do koše a budete litovat toho, že jste za ně vyplázli několik stovek (nebo traffic na premium účtu).

Přeju vám jenom samé dobré hry. Na špatné se vybodněte, nestojí za to.

Hraní pal!

Proč vysedáváme u videoher?

I přes veškerou medializaci her a jejich postupné začleňování do populární kultury, se toho zase tolik nezměnilo. Pořád potkáte většinu lidí, kteří si klepou na čelo a nechápou, proč za tou bednou denně sedíte. Proč ztrácíte čas tím, že bušíte do klávesnice, drtíte gamepad a třískáte do myši. Pokud tohle někdo z takových lidí čte… řeknu vám, proč to děláme.

Protože kloubí krásu s tajemstvím...

Je to interaktivní

Naprostá většina aktivních hráčů, kterou znám se shodne na jednom. Televize je nuda, rádio nás nutí pasivně poslouchat, co třeba nechceme a knížek většinou čteme tolik, že by se „klepač na čelo“ divil. Chceme prožívat, chceme tvořit a chceme zažívat. A tohle nám hry taky umožňují. Vezmou naší mysl někam, kam by se jinak podívala jenom díky knihám, ale hlavně, umožní nám na tom místě něco dělat!

Protože můžeme nakopat všechny mimozemské prdele...

Je to chytré

Abych se zase neoháněl ostatními, řeknu jenom za sebe, že díky hrám umím anglicky lépe než takových 90% mých vrstevníků. A dost možná i 90% populace České republiky obecně. Tím se rozhodně nechci chvástat, tohle je pozorování založené na potkávání lidí napříč základkou, střední, vysokou a mimo tyhle ústavy. Moje slovní zásoba, výslovnost a rozhled v jazyce by bez her nebyla ani poloviční. Zdaleka ne.

A co třeba všechny ta fakta, díla nebo narážky? Nesčetněkrát jsem se přistihnul, jak googluju něco, o čem mluvila postava ve hře. Dozvěděl jsem se tak dost věcí z historie, literatury nebo i současné kultury.
Videohry vás, aniž to mnohdy tušíte, dovedou hodně věcí naučit a poznat.

Protože zažijeme neuvěřitelně silné příběhy...

Je to chytlavé

Na dnešním trhu existuje přehršel her, které vás chytnou a nepustí. A nemyslím teď přímo gameplayem nebo grafikou. Mluvím o příběhu. A když se zadaří na takovou hru natrefit, má člověk vážný problém. Začínají mu přerůstat vousy, hromadit se nádobí a tak… Zkrátka se nedokážeme odtrhnout a napjatě sledujeme (a vytváříme!) dobrodružství našich hrdinů.

Protože zjistíme, že někdy je všechno jinak...

Je to levné

Navzdory tomu, že si spousty lidí stěžují na ceny videoher, není tak hrozné. Tisícovku dneska stojí jó nové a velké tituly. Při různých akcích, slevách na Steamu nebo výprodejích se může každý jen trochu šikovný hráč zásobit za relativně málo peněz spoustou her (klidně jen pár měsíců starých). A pořád si radši koupím novou hru, než chlast, cigára nebo trávu.

Schválně si přepočítejte, kolik hodin u hry v průměru strávíte a pak si to porovnejte s jinými zábavami. Potom hra třeba ve slevě za 10€ vypadá opravdu velmi levně.

Protože se rádi k smrti bojíme...

Je to krásné

My, co jsme na hrách vyrostli, se většinou shodneme na tom, že nás hraní jednoduše baví. Je to docela těžce popsatelný pocit, ale každý ho vnímá podobně. Když hrajeme dobrou hru, máme velmi blízko v tomu, čemu se říká pohoda (pokud zrovna náš tým v on-line FPSku nehraje jako parta Němců na zájezdě…). Hltáme další obsah hry, každý další quest a sledujeme příběhovou linku jako diví.

All in all. Hrát hry není špatné.

A lituju každého, kdo si přezíravě myslí, že hráči jsou nějaká druhořadá sbírka bláznů a chudáků.

Hraní pal!